Co napsat k proběhnuvšímu osmému ročníku Podlužanské kytary?
Velké poděkování všem, kteří se zúčastnili, ale to dělám každý rok. Jak jinak...
Víte, když se tak ohlédnu zpět tak musím se vší pokorou zkonstatovat, že když máte kolem sebe rodinu a kamarády, na které se můžete spolehnout, je ten život hned o moc veselejší, ale to vám také neříkám nic nového...
Letos bylo navíc vše tak trochu pod tlakem příprav na 24. Československý potlach a to se, sem tam, trošce stresu a napětí nevyhnete.
Již v pátek se sjelo pár muzikantů jen tak, na malou hranou, na posezeníčko v klubu a já si říkal: "Kolik asi přijede o víkendu lidí, když to letos vyšlo takhle na Velikonoce"... a přijeli.
A nebylo jich málo! Hned od rána se začal plnit stožár osadními i osobními vlajkami kamarádů, děvčata a kluci co jsou "manuálně zdatní" přivezli své přívěšky, ozdoby z korálků, dřeva a kdoví z čeho všeho ještě - to aby nám to na těch vandrech a festivalech slušelo, ze všech stran se ozývalo halasné AHOJ, smích... prostě pohoda a já čím dál tím víc tušil, že zase bude dobře... a bylo.
 |
 |
Taky nám proti všem předpovědím přálo počasí, tak že při sobotním slavnostním zahájení letošní Podlužanské kytary v 12.30 zněly tóny Kordovy trempské hymny za plného sluníčka. Tahle krása, na kterou melodii složil houslista Vašek Skoupý, vznikla v roce 1929 a my ji s hrdostí zpíváme, to abychom při vztyčování osadní vlajky prokázali náležitou úctu a to nejenom osadní vlajce, ale celému tomuto fenoménu jménem Tremping, který tolik milujeme...
Dostalo se mi i náležitých gratulací k mým narozeninám za což všem moc děkuji. Dokonce jsem obdržel i vlastní bystu a to k pobavení všech kolem a k mému velkému potěšení. Pak už se hlavního slova ujal moderátor Jiří Fred Jedlička. Všichni se přesunuli do sálu klubu a začala soutěž. Přijeli Country Colaps z Pardubic, Šakal a Kukačka z Děčína, Spolk trio z Liberce, Avizo z Jablonce nad Nisou, TK Duha z Čebína a KoYoTi ze Rtyně. Jako hosté vystoupili Stráníci z Českého Jiřetína, Durango z Benátek nad Jizerou, Prahu reprezentovali Tony Linhart z kapely Pacifik a T.S. Stani se svými autorskými písničkami no a za domácí jsem si jako pokaždé přidal pár tónů já za sólové podpory Jelena z kapely Šíny Ostrava.
Sálem se ozýval frenetický potlesk a tradiční "Umí" a "divácká porota" měla moc těžkou práci rozhodnou, kdo že to byl letos nejlepší... Věřím, že to bylo těžké, ale jak to tak na soutěži bývá - vítězné stupínky jsou jenom tři.
Letos si třetí místo vysloužili Šakal s Kukačkou za interpretaci krásných starých trampských písniček, druhé místo obsadila kapela Avízo z Jablonce nad Nisou se svými jemnými folkovo-trempskými písničkami a hlavní cenu získali za skvělé provedení KoYoTi ze Rtyně - jejich "souznění" tří harmonik je prostě fenomenální.
A pak, jakoby mávnutím kouzelného proutku, se během chvilky vrátily na sál stoly a muzikanti se tak nějak promíchali a utvořili jednu velkou kapelu a začalo "hraníčko", písnička střídala písničku a pohoda setřela, k mé velké radosti, všechny věkové rozdíly, zněly písničky staré i nové až do brzkých ranních hodin a já věděl, že lepší oslavu narozenin bych si ani neuměl představit...
V neděli ráno zasedl organizační štáb 24. Československého potlach a já hlásím:
Už máme odsouhlasené návrhy odznaku, Pamětního listu, samolepek, potisků na trička... prostě všechno běží jak má, rozjíždí se výroba a já se na Vás těším nejenom na "čechoslováku, ale opět za rok na již 9. Podlužanské kytaře.
Váš Sáša Samotář
