Na víkend 9. - 11. srpna jsem velice rádi přijali pozvání do Westernového městečka v Boskovicích. Nabídka zněla jasně: přijeďte si k nám zahrát a my poskytneme ubytování a celodenní program pro vás i vaše rodinné příslušníky. A tak jsme zabalili fidlátka a děti a v pátek 9. 8. vyrazili směr Boskovice.

western-boskovice-2013 283

Western park Boskovice je jedinečné westernové městečko v autentickém prostředí Divokého západu. Western park je vybudován ve starém pískovcovém lomu. Centrum městečka tvoří MAIN STREET ohraničená stylovými obchůdky, restauracemi a hotýlky. Náměstí dominuje Sand City Saloon. Vedle pak naleznete Rodeo arénu a před ní vodopád s jezírkem. Atmosféra městečka dodává indiánským a kovbojským příběhům to pravé kouzlo.

38-FTP-2013_044     38. ročník Festivalu trampské písně se uskutečnil o víkendu 24. - 26. 5. 2013. Jako každý rok jsme se přípravě na tento festival věnovali s plným nasazením a moc se do Horního Jelení těšili. Jako téměř každý rok nás ale čekal deštivý víkend. Přesto jsme do Jelení vyrazili i s dětmi a nakonec to s tím deštěm nebylo ani tak strašné.

Páteční večer jsme si zahráli společně se skupinou KoYoTi jak u festivalového ohně, tak i u stánku Medáčků.  Bohužel jsem (Majk) ztratil hlas hned při první písničce a tak jsme po celý zbytek víkendu byli ochuzeni o jeden hlas a museli tomu přizpůsobit i festivalový program.

V sobotu ráno se festivalový program přesunul do sokolovny, kde od 10 a 14 hodin proběhli soutěžní předkola. V prvním předkole si svoje vystoupení odbyli mimo jiné i KoYoti. Bohužel můj hlas tam podstatně chyběl a nezachránil to ani Drn.

V odpoledním předkole pak přišla řada na Country Colaps, který doplnila Dědkova Barča. Bohužel jsme museli vypustit písničku Horký železo, kterou zpívám já. Jako písničku pro zvukaře jsme zvolili Dobrej den od Pacifiku, což byla trochu drzost, když v porotě seděl Tony Linhart. Naše soutěžní písničky byly: Bessie (povinná píseň do 50. let), Naschville a Plácek v údolí. Vystoupení se nám nakonec vydařilo, o čemž svědčil postup do večerního finále, který se nám podařil po dlouhých šesti letech.

V roce 2012 se musel Svojšický Podzim, podobně jako většina jiných festivalů, vypořádat finanční nepřízní jak Pardubického kraje, tak i sponzorů. Šetřit se muselo hlavně na propagaci a tak jsme trochu s obavami čekali, jak to ovlivní návštěvnost 12. ročníku. Již v pátek jsme však byli mile překvapeni, protože jsme se ani nevešli do hospůdky v areálu. Počasí nám i v letošním roce přálo a je vidět, že Svojšický Podzim má již slušnou diváckou základnu a svojšický amfiteátr se zaplnil podobně jako v minulých letech.
Úderem sobotní 13. hodiny byl festival zahájen a byla vztyčena festivalová vlajka. Také letos zahájila festival pořádající pardubická skupina Country Colaps. Poprvé během letní sezóny jsme se sešli v plném počtu a pořádně si to užili. Druhá vystoupila také pardubická skupina Parťáci. Pro ně to byla první festivalová zkušenost, ale přesto byla znát již určitá vyhranost a protože se nejedná o žádné mladíčky i zkušenosti. Naopak ostřílenými festivalovými harcovníky je skupina Lážo plážo z Lysé nad Labem.

sp-2012_046
Lážo Plážo - Lysá nad Labem

37. FTP Horní Jelení     O víkendu 25. - 27. 5. 2012 jsme se již po jedenácté zúčastnili Festivalu trampské písně v Horním Jelení.

     Protože tam jezdíme již tolik let a cítíme se tam jako doma, i letos jsme se hodně těšili.

     V pátek jsme se tam sešli v plné sestavě. Majk se Zuzkou a dětmi. Po zapálení slavnostního festivalového ohně a vztyčení vlajky se u ohně představila většina přihlášených kapel včetně nás. Po několika propršených ročnících jsme se konečně dočkali nádherného počasí a tak jsme si užili nejen vystoupení u ohně, ale i následující jammování s ostatními kamarády, které skončilo až brzkých ranních hodinách.

     Sobotní dopoledne jsme prokempovali na tábořišti a do sokolovny se vydali až na druhé odpolední předkolo, ve kterém byla řada na nás. Bohužel jsme se museli obejít bez Blendyho, protože musel do práce a do poslední chvíle nevěděl, kdy skončí. Bylo by dost organizačně náročné dostat ho do Jelení včas a tak jsme vystoupili bez něj. Naše vystoupení završilo postupovou část festivalu. Bohužel ani v letošním roce se nám nepodařilo postoupit do finále. Mírné zklamání jsme vykompenzovali tím, že jsme si šli s KoYoTama zahrát na tábořiště. Přesto, že jsme měli v úmyslu se na finále vrátit do sokolovny, nakonec se nám společné hraní tolik zalíbilo, že se nám už nechtělo zpátky a tak jsme hráli až do nočních hodin.